Svépomoc a destigmatizace

Vernisáž Dimenze duševního zdraví

Dne 25. 10. 2022 proběhl v ČSDZ další Den otevřených dveří spojený s vernisáží na téma Dimenze duševního zdraví a hudebním vystoupením.

Když se sejde 10 peerů

(z časopisu Na scestí)

Ve středu 21. října a ve čtvrtek 22. října 2020 uspořádala Česká společnost pro duševní zdraví Workshop na téma svépomoc a peerství, za podpory Magistrátu hlavního města Prahy, v rámci Akcí celopražského významu. Vzhledem k situaci s koronavirem byli organizátoři nuceni přesunout tuto konferenci na online platformu zoom. I tak workshop přilákal po oba dny 20 až 30 účastníků.

Konferenci moderoval Michal Kašpar, jeden ze dvou organizátorů celé akce. Tím druhým byla Lenka Flášarová, které se podařilo zajistit podporu celé akce. Sešlo se dohromady 10 peerů – byli mezi nimi peer konzultanti, peer lektoři a peer mentor. Vzhledem k tomu, že na konferenci promlouvali peerové, bylo možné zaslechnout příběhy každého z nich.

Celou konferenci odstartoval Břetislav Košťál, který mluvil o svých zkušenostech se Studiem 27, které zakládal a už několik let vede. Promlouval o natáčení zajímavých rozhovorů, které Studio 27 vyprodukovalo. Pokračovala Světlana Soldánová s příspěvkem o své práci na pavilonu v bohnické nemocnici a o své snaze napomoci smysluplnému legislativnímu zakotvení peer pracovníků v České republice. Po pauze vystoupila Markéta Vítková z Národního ústavu duševního zdraví, mluvila o projektech, kterých se v NÚDZu jako peer lektorka a výzkumnice zúčastnila, zaznělo i téma použití omezovacích prostředků. Následoval můj příspěvek o práci šéfredaktora magazínu Na scestí, prezentoval jsem témata, kterým se náš časopis věnuje a také jeho grafickou podobu. Den zakončil Kamil Rain, který zmínil destigmatizační kampaně, kterých se účastnil v NÚDZu. Také mluvil o svých několikaletých zkušenostech v Peer klubu – ve volnočasovém klubu pro pacienty Bohnické nemocnice.

Ve čtvrtek konferenci začal Tomáš Vaněk, který se zamýšlel nad základními pojmy, jako je duše, mluvil o svém psaní a grafické tvorbě a o práci na magazínu Zámezí. Pokračovali Daniel Šebek a Pavla Martínková o svépomocné skupině GPS, která se odehrává každý pátek v České společnosti pro duševní zdraví. Mluvili o tom, co jim skupina dala a zmiňovali přínosy svépomocné skupiny jak pro členy, tak i pro Pavlu Martínkovou jako supervizorku. Jan Botlík, peer mentor ze spolku Dobré místo, začal svůj příspěvek vlastním příběhem a pokračoval přiblížením aktivit Dobrého místa. Také mluvil o své práci mentora pro 9 peerů, kteří tam pracují. Druhý den a celý workshop zakončila Magda Pražáková, peerka z centra duševního zdraví na Praze 8. Mluvila o své práci a také o svých zkušenostech s duševním onemocněním.

V diskuzi na konci konference zaznělo, že by bylo skvělé a užitečné, aby se peerové tímto způsobem scházeli častěji. Všichni se cítili obohaceni informacemi, které se za dva dny dozvěděli a shodli se, že je málo příležitostí pro setkávání peerů v České republice a pro sdílení svých příběhů a zkušeností.

Pro ty, kdo se nestihli workshopu zúčastnit, připravuje Studio 27 videozáznamy z obou dní. Objeví se na stránkách České společnosti pro duševní zdraví i na kanálu Studia 27.

ŽENA

(pár slov o výstavě)

 Ráda tvořím. Slovo, obzvláště mluvené, je pro mě téměř
nedostižná disciplína. Proto miluji vyjadřovat se naprosto
jinými způsoby, ať už je to tvoření různými technikami
(šití,plstění, quilling, tvoření z korálků či papíru),
kreslení mandal a také samozřejmě technika koláže. 

Koláže vznikají z vnitřního přetlaku radosti nebo z touhy
po návratu do plynutí v této radosti. Inspirací jsou mi
osoby blízké i ty pro mě méně poznané. Platonické lásky. 

Objekt „žena“ je volen proto, že žena je bytost velmi
mnohotvárná. Ať už mimikou, silnějším projevem emocí,
snad hlasem a pohybem a určitě oblékáním. Muž prvotně
působí spíše stoicky a možná i více prožívá uvnitř. 

Erotika k ženě jistě patří. Lehká forma erotiky, čímž je
myšlen spíše náboj, energie bez nutného sexuálního
podtextu, se prolíná mnoha oblastmi života. Proto je
i častým námětem v mých obrazech. 

Pozvánka

Česká společnost pro duševní zdraví a svépomoc

Jeden ze zakladatelů České společnosti pro duševní zdraví, z. s. (ČSDZ) Jan Gottwald v počátcích jejího vzniku vyjádřil tuto myšlenku: „Není dobré, když se dá rozkolísaný člověk přesvědčit, že nemůže samostatně existovat, myslet, vyvíjet se a že k tomu nutně potřebuje berličku psychiatrie. Nemá nad sebou cítit strop, který mu vytvořil někdo jiný.“

ČSDZ byla založena v roce 1990 jako občanské sdružení. Původním záměrem bylo dát dohromady síly a názory tří stran: odborníků, uživatelů služeb a dalších zájemců o přeměnu a modernizaci české psychiatrie. ČSDZ působí od roku 1992 až do současnosti ve Zvonařově ulici (odtud neoficiální označení „Zvonařka“), kde získala rozsáhlé přízemní prostory. Tím se otevřela možnost pro pravidelné programy a zapojení většího množství uživatelů.

Z té doby také pocházejí stanovy ČSDZ, ve kterých se ustavuje charakter společnosti především jako svépomocné organizace uživatelů. „Smyslem, úlohou a posláním ČSDZ je osvětová činnost a pomoc při uspokojování potřeb občanů s újmou v oblasti duševního zdraví a duševně nemocných. Ideou sdružení je využití a uplatnění svépomocného potenciálu, tvůrčí a pracovní iniciativy a názoru těchto lidí v zájmu zkvalitnění života.“ (Citace ze stanov).

Z původně neformálních pacientských klubů v Praze, Mladé Boleslavi a Ostravě, založených již v 80. letech se zformovala v roce 1992 ČSDZ jako uživatelská a první česká svépomocná organizace se třemi pobočkami a hlavním sídlem v Praze.

Další vývoj organizace byl ovlivněn specifickou situací 90. let. Důrazem na budování občanské společnosti, ochotou ke spolupráci, na druhé straně i „dětskými nemocemi“ vznikajících neziskovek v oblasti péče o duševní zdraví. Zájem profesionálů o spolupráci s uživateli a budování celostátního svépomocného hnutí ovšem trval.

Po dohodě o financování některých projektů ze zahraničních zdrojů vzniká v roce 1995 sdružení právnických osob Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ) a ČSDZ se stává jeho hlavním „pacientským partnerem“ a základnou pro celostátní činnost aktivistů. Během několika následujících let je „Zvonařka“ místem setkávání tzv. Koordinační skupiny (KOS), poskytuje prostory pro semináře a pacientské konference, spolupodílí se na přípravě některých projektů financovaných CRPDZ  i z dalších zdrojů. K nejvýznamnějším z nich patří projekt Letní škola aktivistů LEŠA 2003 a vydání sborníku Svépomocné aktivity v psychiatrii  České republiky (2001).

Ve sborníku se můžeme dočíst, že „Zvonařka“ byla psychosociálním klubem s návazností na ambulantní péči v denních sanatoriích. Do klubové činnosti se zapojovali i dobrovolníci z řad rodičů a veřejnosti. Program zahrnoval nejrůznější činnosti – sport, výstavy výtvarných prací, tai-či, jógu a výlety.

Pro uživatele byla a stále je k dispozici psychosociální poradna, organizovaly se odborné přednášky a vzdělávací akce v oblasti popularizace psychologie a psychoterapie. Konaly se zde akce komunitního charakteru a setkání spojená například s vánočními svátky, oslavy narozenin a diskotéky (jako památka zůstala na stropě viset diskotéková koule).

Financování provozu ČSDZ bylo až do roku 2007 pokrýváno z dotací Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) v rámci projektu Středisko pro rozvoj svépomocné rehabilitace, z menší části z členských příspěvků. Pro další rozvoj aktivit společnosti bylo klíčové získání významné finanční podpory z Evropského sociálního fondu Nadace pro rozvoj občanské společnosti na projekt Rozvoj návazných psychosociálních služeb pro lidi s psychických onemocněním či v psychické krizi, který probíhal v letech 2006-2007.

Realizace projektu umožnila jak zásadní rekonstrukci a nové vybavení prostor ČSDZ, tak zavedení nových terapeutických i klubových programů. A pravděpodobně také umožnila přežít „Zvonařce“ náročné a kritické období administrativních změn, především pak změny způsobu financování dotací z MPSV.

Od té doby se ČSDZ profiluje jako společnost, jejíž úlohou je pomoc lidem trpícím duševní nemocí, lidem nacházejícím se v psychické krizi, v tíživé osobní či sociální situaci, kterou se snažíme klienty provést a nasměrovat ke stabilizaci a zlepšení duševního stavu a sociální situace. ČSDZ již tradičně disponuje dobrou odbornou kapacitou složenou převážnou měrou z řad odborníků v oblasti duševního zdraví (psychiatrů, psychoterapeutů, sociálních pracovníků).

V posledních letech se na činnosti společnosti čím dál více podílejí lidé se zkušeností s duševním onemocněním (spolupráce na projektech, vedení některých aktivit, svépomocná skupina).   Vedle odborných aktivit poskytujeme našim klientům také řadu sociálně rehabilitačních a edukačních programů, a v neposlední řadě jsou to zájmové a klubové aktivity.

Některé z akcí jsou určeny také pro širší veřejnost a jsou věnované různým tématům (nejen) z oblasti duševního zdraví – výstavy, vernisáže, workshopy apod.  ČSDZ pravidelně informuje o svých programech prostřednictvím webových stránek a facebooku.

Vedle psychiatrického poradenství zde probíhá individuální a skupinová psychoterapie, dále praktická socioterapie (sociální a psychosociální výpomoc a další aktivity v rámci sociálního a sociálně právního poradenství včetně terénní práce). Pořádáme různé edukativní programy (kurz zvládání stresu, kurz asertivity a komunikace, počítačové kurzy a další).

„Zvonařka“ také pokračuje v tradici zájmových a klubových aktivit jako jsou například pohybově dramatická přípravka, tvořivé odpoledne, cvičení jógy, tréninky stolního tenisu, výlety a víkendové zájmové aktivity.

Všechny naše programy koncipujeme tak, aby napomohly ke zlepšení psychického stavu klientů (a jeho udržení) jak prostřednictvím odborné podpory, tak vytvořením rozmanitého prostoru pro jejich vzájemná setkávání.

Některé základní pojmy z oblasti svépomocných skupin a stigmatizace lidí s duševním onemocněním

Svépomocná skupina – svépomocné skupiny jsou malé, či středně velké skupiny lidí pro vzájemnou pomoc a pro uskutečnění určitých cílů. Obvykle je tvoří lidé sobě rovni, kteří se sdružili, aby si poskytli pomoc.

Svépomocné organizace – jsou organizace, které zaměstnávají z větší či menší části lidi s duševním onemocněním jako rovnocenné partnery (peer pracovníky, nebo lidi se zkušeností s duševním onemocněním bez výcviku).

Peer pracovník – je člověk, který zažil duševní onemocnění a prošel nějakou formou výcviku/vzdělání především jako peer konzultant, peer lektor, nebo peer specialista. Bývá převážně zaměstnán rovnocenně s ostatními pracovníky v organizaci.

Nálepkování, diskriminace – jakmile je člověk definován jako duševně nemocný, bývá tím automaticky zpochybněna jeho schopnost vlastního rozhodování, práceschopnost a další aspekty jeho sociálního života.

Diskriminace a stigmatizace – klienti trpící psychickými poruchami se často potýkají nejen s příznaky své nemoci, ale také s diskriminací, která souvisí se stigmatizujícími postoji a s chováním společnosti.

Zplnomocňování – z angličtiny empowerment. Člověk vlivem fatálního dopadu duševního onemocnění přišel o schopnost sebevědomě rozhodovat o svém životě. Ztratil tak přehled a schopnost se starat o sebe a své blízké, a proto potřebuje zpočátku s určitou mírou podpory přebírat zodpovědnost sám za sebe. Cílem je citlivě snižovat míru podpory tak, aby znovu získal odvahu a schopnost samostatného rozhodování, a to i v občanském životě.

Destigmatizace – aktivity jak na úrovni organizací, tak na úrovni společenské vedou k omezení diskriminace a nálepkování lidí se zkušeností s duševně nemocných, tak, aby mohli i s omezením způsobeným nemocí žít kvalitní a plnohodnotný život.

Shlédněte naše videa a záznamy besed a vernisáži

krásný poslech :-)

Rozhovor s Břetislavem Košťálem

Kytarový koncert

Obrazový záznam z Besedy

s Martinem Jarolímkem

Plakátek ČSDZ

Sestřih z workshopu

Svépomoc a peerství II

Svépomoc a peerství

na témata Svépomoc a Destigmatizace

Vernisáž ŽENA