Duševní onemocnění jsou v jistém smyslu mnohem komplikovanější než např. zlomená noha. Psychická nemoc je zpravidla dlouhodobá a komplexní; nepostihuje pouze jeden orgán nebo část těla, ale pacienta celého - jeho život a vztahy. Nejvíce, kromě pacienta samotného, cítí dopady duševní nemoci jeho blízcí, rodina a zejména pak děti.
„Děti rodičů s dlouhodobějším duševním onemocněním jsou více vystaveny různým stresovým faktorům, výkyvům ve výchově, vztahově a emočně složitějšímu rodinnému prostředí, často neúplnému,“ říká Kateřina Gláslová - lékařka a předsedkyně České společnosti pro duševní zdraví (ČSDZ) a dodává, že tyto děti jsou ohroženy hned dvakrát. Jednak kvůli vrozeným genetickým predispozicím k psychické nemoci, dále pak vyšší mírou zátěže, kterou v soužití s nemocným rodičem zažívají. „Je důležité zdůraznit, že za duševní nemoc si nemůžeme, stojí za ní vrozené dispozice v kombinaci s vlivy prostředí – výchovy, vztahů a zátěže, kterou jsme v životě zakusili,“ říká s tím, že právě u dětí psychiatrických pacientů je klíčová preventivní péče, která pomáhá včas odhalit hrozící rizika.
